Kingsman: The Golden Circle

Kingsman pro mě byl, je a vždycky bude především o trochu peprnějším pojetí tajných agentů a pěkných mužích v ještě pěknějších oblecích. (Tak jsem se vyjádřila již ve svém článku o prvním dílu, The Secret Service.)
Je tedy pochopitelné, že pokračování této pastvy pro oči pro mě, jakožto fanynku, jak netradičních pohledů na staré klišé, tak i mňamózních herců přímo k nakousnutí, znamenalo vážně hodně.
Bohužel po jeho shlédnutí musím konstatovat, že jsem ještě nikdy nebyla takto rozpolcená v názoru na film.
Věřím, že z pohledu nezaujatého publika se jednalo o dobře natočený, "koukatelný" kousek. Osobně bych si ho nejspíš také užila, nebýt to dlouho očekávaný, doslova vytoužený, Kingsman.

Co se týče samotného provedení, dostalo se nám zajímavé podívané. Jak se to od známého režiséra Matthew Vaughna ostatně dalo očekávat.
Kamera a úhly pohledu, střih a pro Kingsmana typická slow-motion, barevné, pestré, nové lokace, a do toho všeho fenomenální hudba. Skutečně tu není, na co si stěžovat.
Jen jediná část mě po vizuální stránce nepotěšila. Teď nemluvím ani tak o brutálních bojových sekvencích, na ty jsem si zvykla už v The Secret ServiceMám na mysli jeden konkrétní moment, a to, když hlavní protagonista Eggsy umisťuje lokátor do sliznice oběti. Tato, nejen dle mého názoru, příliš explicitní a především úplně zbytečná scéna, by se bývala obešla i bez detailního až nechutného zobrazení (díky kterému jsem měla během sledování čas i na podrobnou analýzu otázky, zda by se neměly ke vstupenkám přidávat i blicí pytlíky...)

I příběh by byl vcelku dobrý. Vtipné scény, trochu více nucené než v předchozím filmu, ale stále k pousmání. Chvályhodná narážka na současného amerického prezidenta a jeho stupiditu, která si zaslouží hvězdičku ve své vlastní kategorii. Dokonce i odkazy na předešlý díl, byť "klišoidní", byly vítány. Jako obyčejný divák bych vůči tomu všemu měla asi jen málo výhrad.
Jako zapálená fanynka s vlastními představami, jakým směrem by se příběh Kingsmana měl dát, jsem ale byla po obsahové stránce naprosto zklamaná.
Nejdřív bylo úžasné Kingsman sídlo, které mi přirostlo k srdci asi jako Potterheadům Bradavice, rozmetáno na cucky. Spolu s ním i Roxy, alias už druhý agent Lancelot a jediná žena prokazatelně schopná někomu nakopat zadek. Obojí hned v prvních pár minutách filmu.
Pak byl představen agent Whiskey, výborný charakter, potenciálně zajímavá pro pokračování zpět v anglickém prostředí, jen aby se z něj ke konci stal se z něj přebytečný záporák. (A to ani nemluvím o tom, jak málo byl propagovaný, narozdíl od toho ňoumy Channinga Tatuma, který, i přes jeho celkově tak pětiminutový výskyt ve filmu, byl na všech plakátech.)
Na to Merlin, jediná postava, kterou jsem opravdu bezvýhradně milovala, zemřel smrtí, které se scénáristé mohli zcela jednoduše vyhnout. (Nezbývá než doufat, že vystřižené scény, kde při výbuchu miny přišel pouze o nohy a dál žije s protézami, se objeví alespoň v pokračování a dočká se tak "znovuzrození", jakého se dostalo Harrymu.)
Když už jsem myslela, že mě nic nemůže víc naštvat, přišel samotný závěr, tedy Eggsyho svatba.
Oh, kde jen začít... Celá scéna působila jakoby out-of-place, násilně přilepená ke zbytku filmu. A jak by taky ne, když si super tajný agent, vezme veřejnou osobu, dokonce švédskou princeznu.
Neřeknu, když už, tak už. Jestli jsme měli vidět svatbu... Měla to být ta, kde si Eggsy vezme Harryho. Nechápejte mě špatně, Eggsyho vztah s Tilde je roztomilý, ale nemůže to fungovat (alespoň ne, pokud chce dál pracovat pro Kingsmana.) Vztah s Harrym by dával mnohem víc smysl vzhledem k tomu, že oba pracují pro Kingsmana i jejich dosavadnímu chování a očividné chemii mezi nimi. (I mean, come on, this is some A+ gay shit right there.)(Even the fuckin Hart heart-eyes!)
Film by si tak zachoval svoji lehkou ironii, hraničící s parodií a přitom bychom se i tak dobrali k "dobrému konci." Jenže to by nesmělo být mainstreamu a přesvědčení, že gay páry na zlaté plátno nepatří.

Páni, to byl ale emoční výlev. Omlouvám se za tak neklasickou recenzi. Kingsman je zkrátka můj život.
Nebudu vás již déle zatěžovat a shrnu svůj názor jednou větou.
"I came out to have a good time and I'm feeling so attacked right now."
Tímto se s vámi loučím, jen prosím nezapomeňte "Manners maketh man."

2 komentáře:

„Friendship is born at that moment when one man says to another: What! You too? I thought that no one but myself.“
- C.S.Lewis

Follow