The story of how I experienced my most magical day ever

Všude se vznáší dopisy z Bradavic, na záchodcích brečí Ufňukaná Uršula a.... Počkat! Neprošel právě kolem Severus Snape? A copak si to asi šuškal s tím mladým Newtem Scammanderem...

Ale ale, takhle by to asi nešlo, že? Přesuňme se raději zpět na začátek.

Je 23. září, venku ještě ani není světlo, ale já už jsem na nohách a připravuji se. Kam že to? Na historicky první Potterfest v dějinách čar a kouzel přece. Takže, šaty, kabát, hůlku a jde se na věc.

*flash forward a couple of hours of the public transport terror*

Tři hodiny před otevřením. A co dělám? Lepím plakáty. Milion plakátů. No alespoň, že nevěším svíčky, či dopisy, jako ostatní.
Dokonce si u toho i zazpíváme. Naši oblíbenou, uvítací píseň. (Kterou si za čtyři hodiny dáme naostro, před plným sálem lidí.) Teď už jen rozmístit těch 350 židlí. To bude legrace.

Když je vše hotovo, mám čas se rozhlédnout.
V jednom fotokoutku novinové titulky Denního věštce, v druhém Wanted plakáty s hledanými osobami. V hale se vznášejí u stropu dopisy, tak jako i v Příčné ulici, kde navíc přibyly i stánky s nejrůznějšími (a některými nanejvýš podivuhodnými) čarodějnickými i mudlovskými cennostmi k zakoupení. K tomu na dívčích záchodcích pofňukává Uršula. (Ta ovšem také radí..) („Na tvém místě bych ho zkusila ponořit do vody.") (*wink wink*) Sama bych to nevymyslela lépe.

Ze všeho nejkouzelněji ovšem vypadá sál. Prvním řadám se nad hlavami vznášejí ve vzduchu svíčky, na ohozech jsou zavěšené prapory v kolejních barvách a z boku na vše dohlíží kartonoví hrdinové z Fantastických zvířat. Díky světelným reflektorům má celá místnost magický, fialový nádech. Samotné pódium zdobí krásně zabalené balíčky, sovy a dokonce i košťata. A za nimi zářivá vánoční světýlka, jako v pohádce.

Jen tak zběžně mrknu do telefonu a... Jejda, to jsem se nějak zakoukala. Tak tedy, dámy a pánové, začínáme!

Registrace otevřena, účastníci se valí dovnitř a já potkávám další vlnu přátel. Objetí sem, objetí tam, první, co mě zajímá, je, jestli mi někdo půjčí náš vytištěný program ve formě Denního Věštce. Zadaří se a já mám konečně šanci vidět finální produkt - svůj text po Thomasově designové úpravě. (Tak tohle půjde do rámečku!)(A taky přišlo.) Spokojená se odděluji od známých, abych se připojila ke CREW, která už se štosuje v sále.

Když je poslední účastník usazen na místo, moderátor řekne pár slov úvodem a pódium je naše. Srdce mi buší, ("Usmívat se a mávat", říkám si v hlavě.) kvůli kostýmu a hlavně vlasům ala Queenie nemůžu mít na sobě naše Potterfan tričko, snažím se příliš nevyčnívat. Čtyři sloky a naše písnička je u konce ani nevím, jak. To nejhorší je za mnou, už mě čeká jen zábava.

Jako první vítáme dabéry. Musím se kontrolovat, abych se neproměnila v malou loužičku tekutého štěstí. Martin Zahálka (Krátura a hlavně Jacob Kowalsky), Petr Neskusil (Newt Scammander) a Anna Suchánková (hned dvě moje cosplayované postavy, Lenka Láskorádová a Queenie Goldstein). Jeden z nich poznamená, že je to jako dívat se do zrcadla. Nervózně se zasměju a pak si všichni podáme ruce.

Jejich beseda mě baví z celého dne nejvíc. Nejdřív se nezdají, ale nakonec je s nimi kopa legrace. Martin Zahálka se dokonce nechá přemluvit, aby řekl hlášku z HP "Parta pitomých potácivých paviánů" a to hlasem Gluma z Pána Prstenů. (Nevěříte? Tu máte důkaz.)

Po besedě si od nich nechám podepsat vstupenku. (Ale to pořád nic není oproti Jokerovi/Newtovi, kterého si přidal na FB právě samotný dabér Mloka.)(Žárlím.)

Pak krátké focení v kostýmech s tématikou Fantastická zvířata. I když k nám moc lidí nejde. (Hmmm... Že bychom v té tmě v rohu v sále nebyli vidět?)(Nééé, tím to určitě není.)

Dabéry střídají cosplayeři. Sice je znám (oni mě ne, ale co už..), vidět je znovu naživo je stejně paráda. (Tolik sebevědomí.. To berou kde?) Typy, rady, vtipy, nikdo nezklamal. I z dálky vidím, že ten model Větvíka z 3D tiskárny si budu muset opatřit. Pro účely cosplaye, samozřejmě. (Ne vůbec by nešel do výstavky vedle Bezzubky.)
Kolem čtvrté se pak na scéně objevují opravdoví kouzelníci. Nebo mám spíš říct iluzionisté? Zkušený eskamotér Pavel Dolejška bohužel nemohl dorazit. (Myslím, že zachraňoval Prahu, nebo co..?) Jako náhradu však za sebe poslal své dva učně. Jejich show je krátká, ale má své kouzlo.
Není to ale jejich představení, které po zbytek dne vychvaluji až do nebes, nýbrž jejich schopnosti s fotoaparátem. Jako správní fanoušci totiž zůstávají i na zbytek akce a požádají mě, zda si mě mohou vyfotit. V té tmě a s tím zvláštním barevným nasvícením čekám katastrofu. Fotka, která z toho vzešla je ale naprosto fantastická. (Pun intended.)

My thanks to mak_marek, I just love this one!

Po krátké pauze jsou na pódiu uvítáni překladatelé z Albatrosu, Petr Eliáš, který měl na starosti Prokleté dítě a Kateřina Stupková, která pracovala na knihách Filmové magie.
Když se oba podělí o nějaké ty střípky z příprav těchto skvostů, odbíhám do zákulisí. Tam už se připravují Smrtijedi, studenti i pan profesor Snape.

Promiňte mi, ale tady se musím zastavit. Existuje ohromné množství cosplayů Severuse. Některé špatné, jiné naopak výborné. Ale řeknu vám, ještě nikdy předtím jsem neviděla tak úžasně a perfektně, mastně vypadající paruku. Jiní cosplayeři jsou ve svých kostýmech možná sexy, ale tohle je přímo pastva pro oči.
Celá tahle nagelovaná paráda se připravovala kvůli Soubojnickému klubu, který přichází na řadu hned vzápětí. A ani tady není o zábavu nouze. Přesto, že sedím v první řadě a bojím se o svůj holý život (a svoje načechrané, pracně upravené kudrlinky), následující lekce je vyplněna smíchem. Mými nejoblíbenějšími postoji jsou "Nevim, kam pálim" (chudák Snape!) a "Obrácené srdíčko" (které vnáší trochu světla do toho, co mi celá sestava připomíná...) 

Posledním hostem dne se stává Alice Hubová, brand managerka společnosti Vertical Entertaiment, která stojí ze filmem Fantastická zvířata v ČR. Mnoho z jejích příspěvků v debatě sice poznávám (Thomas je v tomto oboru zběhlý a často se nám s tím svěřuje... A též už jsme něco podobného řešili na VIP párty po premiéře Fantastických zvířat.) i tak mě ale rozhovor obohatí o pár nových poznatků.
Než přijde na řadu Čarovečer, chvíle na kterou se těším ze všeho nejvíc, shlédnu ještě vyhodnocení soutěží.

První nese název Nejkrásnější úsměv Týdeníku čarodějek. Zde zjišťuji, že i ty nejzvláštnější kostýmy mohou mýt velký úspěch. Ze všech nejvíce mě rozesměje Zlatonka, která mě svým představením úplně dostane. Vtipná je i nejmenovaná studentka Mrzimoru, která na otázku "Proč sis vybrala zrovna Mrzimor?" odpovídá, že nevěděla, kam jinam se zařadit a že se nikam nehodí. První místo podle diváků však dostává kostým Nifflera, který je i podle mě naprosto nepřekonatelný.
Na to přijdou profesorka McGonagallová a Prýtová vyhlásit Cenu bleskobrku, kterou v zástupu za svou přítelkyni přebírá slečna "Denní Věštec".
A pak konečně nastupuje Filmová filharmonie. Není to sice celý orchestr, ale i tak (přestože se snažím se nedojímat) mi slzička ukápne, když slyším svoji oblíbenou melodii z Polokrevného prince. (Myslím, že to byla právě tato skladba. To, že ji momentálně nemohu nikde najít ve verzi housle a violoncello, mě teď trochu rozhodilo.) 

Po filharmonii se na pódium proplíží naše CREW v převlecích. Závěrečné divadlo začíná a já se těším, jak malé děcko. To, že jsem nešla na nácvik se vyplatilo. Přesto, že vím, že se budou hrát Sovogramy, netuším, co přesně je v plánu. Proto mě překvapí, když jsou na pódium vytaženy a naaranžovány kufry. Hra začíná a Joker v kostýmu Brumbála čte první repliku, když dočte, sáhne do kufru, vytáhne úhledně složenou papírovou vlaštovku a pošle ji do publika. (Ta pinkne Péťu vedle mě do čerstvého tetování na rameni a spadne na zem.) 
Zbytek představení se odehrává stejným způsobem a jak já, tak i publikum, se královsky bavíme. (Doufám, že nikdy nezapomenu, jak Honza s nasprejovanými zrzavými vlasy přeběhne s vodní pistolkou a postříká první řadu diváků. A jak fotograf Julien vyrazí rychlostí kulového blesku, aby zachránil svojí kameru. Či, jak Thomas v roli Zlatoslava Lockharta elegantně políbí každou svou zprávu, než ji pošle, nebo jak na scénu přijde Tom v tričku s nápisem Policie a důležitě si vytáhne gumovou rukavici, připraven k osobní prohlídce.)

Když Sovogramy skončí, všichni se scházíme na pódiu, účastníci tleskají a my děkujeme. Pak je Thomasovi předán jeho narozeninový dort tvaru Obludného obludária, bouchnou konfety a tím je Potterfest oficiálně u konce.
(My si ale ještě hodinku máknem, abychom vše stihli do půlnoci uklidit a zmizet než se Popelčino kouzlo rozplyne než nám vyprší pronájem divadla.)(Ještě, že, i když jsme unavení k s mrti, si to pak u Thomase na párty všechno vynahradíme.)

Celá naše CREW pěkně pohromadě. ♥

Teď ale trochu vážněji, neboť cítím potřebu promluvit blíže o spolupráci s Potterfanem, díky které jsem se na Potterfest a do jeho zákulisí vůbec dostala.
Jako členka této skupiny fanoušků a cosplayerů jsem toho během jednoho jediného roku s Potterfanem a jeho CREW zažila mnohem víc, než jsem si kdy předtím dokázala představit. Festivaly Fantazie, Pragoffesty, maratony, premiéry a spousta dalších akcí, Potterfest byl jenom špička ledovce.
Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla být součástí (byť i jen malinkou a sama o sobě nepodstatnou) něčeho tak velkého a úžasného a jsem za to hrozně moc vděčná.
Takže prosím, držte mi palce, ať mě všichni mezi sebou ještě pár let strpí a ať nám náš příští, vlastní Potterfest dopadne alespoň tak dobře jako tento, ne-li líp.
A jestli jste letos nebyli, nezapomeňte dát like na naší stránce, ať nepropásnete příští ročník. Uvidíme se tam!