The story of how I've shown my pride

Když Free-Hugsáci potkají policistu.
Photo from here.

✨ Abrakadabra, homofobní jedinci z blogu pryč! ✨

Prague Pride, týden plný nejrůznějších přednášek, debat, filmů a prostě ukázek neobyčejně obyčejného života queer lidí. Letos s podtitulem Zbytečný festival, který se snažil především poukázat na to, že tolerance ještě není respekt a že LGBT+ komunita v ČR ještě nemá zcela tak dobojováno.
Abych volně citovala oficiální PP (Nalezeno na stránkách www.praguepride.cz, kvůli promazávání aktualit celý článek pro jistotně archivován zde...) :
„Chceme, abyste nás líp poznali. Chceme mít právo projevovat své city veřejně. Nechceme toleranci. Chceme stejný respekt a přijetí, jichž se automaticky dostává těm, kdo se narodili jako heterosexuální.“
A o tom je vlastně i celá nejznámější část Prague Pride, samotný pochod Prahou!

---

---

---

"Boys or Girls. Why not Both?"
(And trust me, I KNOW what it looks like..)

Naposledy jsem do průvodu šla před dvěma lety a od té doby se toho mnoho změnilo. Mimo jiné i to, jak vnímám lásku a LGBT. Moje názory a přesvědčení ještě posilnily zkušenosti, které jsem za tu dobu posbírala.
Přípravy na duhový den tak tento rok nezahrnovaly jen normální vypravování se, ale i tvoření vlastního transparentu a speciální styling vlasů. (A že mi obojí dalo pěkně zabrat! To víte, sladit transparent i vlasy v barvách bi vlajky... To není žádná hračka.) Jak jsem se ale vydala na cestu, a to ať už jsem byla v autobuse, či metru, nelitovala jsem.
Moje malá parta i těch dalších 35 tisíc účastníků, ti všichni mě jen utvrdili, že se opravdu nemám, za co stydět. Ve chvílích, když si můj transparent fotili fotografové i náhodní kolemjdoucí, kdy mě zastavovali se slovy "Oh my God, that's so me!"... Věděla jsem, že dělám dobře.

Tento rok mě totiž zarazilo, jak málo byly prezentovány i jiné než L(esbian) a G(ay) stránky Pride. Nikdy dřív mi nedošlo kolik duhových vlajek, letáčků, triček a milionu dalšího merchu se na pochodu objevuje, a jak těžko se přitom hledá například pan, bi, či snad ace vlajka. (A to už vůbec nemluvím o rozdělení sexual a romantic...) Povědomí o festivalu se tak ubírá jedním velmi specifickým směrem, i přesto, že byl původně zamýšlen jako oslava všech sexualit, nesexualit a genderů.

Tak takhle nějak vypadá "menšina" :D
Photo from here.

Abych ale neházela jen špínu. Pride jako takový jsem si užila. Hudba byla fajn a lidi byli milí, bez ohledu na to, jestli jsme se znali, nebo ne. Skoro celou cestu od Václaváku až na Letnou jsem šla buď po konfetách, nebo třpytkách a každou chvíli jsem zpozorovala nějakou trefnou, nebo fakt pěknou ceduli. A i když jsem zase nezůstala na závěrečný koncert, moc jsem se bavila.
(Ano přiznávám, šli jsme si pak, místo dýchánku na Letné, s partou odpočinout do Geekárny a Šamanky... Na mou obranu byli jsme opravdu utahaní a v průvodu bylo vážně teplo.)(Pun intended.)

Letos jsem poprvé byla na Pride nejen pro ostatní, ale i sama pro sebe a to z něj udělalo něco velmi výjimečného, co si budu dlouho pamatovat. Doufám, že příští ročníky budou taky takové, ne-li lepší!