The story of how I successfully survived my many (con) first times

When others pose and you just continue reading The Quibbler.
photo by Miro Mikšík

Tak a další Festival Fantazie je za mnou. Depcon začíná. Ale ne, (*zastavuje repeat přezpívané City of stars Chotěboř*) ještě svojí depce na chvíli přitáhnu uzdu, protože je čas zrekapitulovat, co všechno mi letošních rekordních 9 dní na Festivalu Fantazie přineslo. (Snad přežijete moje poznámky.)

První den, 29. června, venku padají trakaře (Proč to nemůžeme mít jako anglicky mluvící země? Taky chci, aby u nás "pršeli psy a kočky"...) a hádejte co? Já pakuju všechny svoje věci (a že jich nebylo málo) a mažu do Prahy na bus do Chotěboře. Stále za vydatného deště se pomalu měním na mořskou pannu, když najdu nástupiště i spolucestující. Díkybohu, v autobuse je teplo, dobří lidé i jídlo a suché ponožky. Zbytek cesty kecám s Rainbow, mojí letošní conovou spolubydlící.

Jasně, FFko je taková malá akce.
photo by Dalek

Příjezd do Chotěboře byl sice za sucha, zato do pěkné zimy. Ano, já chytrá jela pouze v krátkém, velmi vzdušném overalu. Rainbow byla tak hodná a půjčila mi svoji cosplay bundu. (Ach, jak se  ten fanoušek The Walking Dead hodí, když se chcete nabalit!) Náladu mi zlepšila nejen ona, ale i mladík ve frontě, který se po čase zapojil do našeho rozhovoru o hře Don't starve a později mi i ochotně pomohl s mojí bagáží. (Gentlemani ještě nevymřeli!) (Potkala jsem ho i později v cosplayi Iron Mana.) (Chlap se svítícím hrudníkem, to chceš.) 
Po dlouhém čekání ve frontě, ubytování se a vybalování jsem se konečně dostala na první linii. (Hurá PotterFan, konečně zase lidi, kterým rozumím a kteří rozumí mně.)
Nemyslela jsem, že zůstanu i na první párty, ale zůstala jsem a byla to snad jedna z nejlepších nocí letošního FF. Všechen stres z maturity byl ten tam a já měla konečně pocit, že zase žiju.

Meanwhile on workshops aneb podporuji ostatní,
hlavně ať nemusím nic dělat.
photo from PotterFan

Druhý den ráno už jsem tolik elánu neměla. Málo jsem spala, málo jsem jedla i pila a tak mi nebylo zrovna do zpěvu. Nemohla jsem ale vydržet v klidu a tak jsem hned letěla na první přednášky. Thomasovy Vystřižené scény Fantastických zvířat mě zastihly nepřipravenou, tak jako ostatně i samotného Thomase.... Většina scén totiž není volně ke shlédnutí, pouze na blu-ray, které ovšem nelze přehrát na obyčejném počítači. (A to si Thomas dopředu nezjistil.) Než se tak povedlo nainstalovat víc hardcore techniku, musela jsem v jedné z vystřižených scén zaskočit sama. Jakožto cosplayerka Queenie Goldstein jsem si odzpívala svoji Ilvermorny song (kterou jsem ostatně zpívala už na PragoFFestu) a šla se zahrabat někam do nory, kde mě nikdo nenajde.
Za pár hodin už byl ale čas na můj úplně první vlastní pořad. Anime na CRACKu, nebo-li více než čtyřiceti minutový sestřih toho nejvtipnějšího z anime, co jsem nalezla na vlnách internetu. Než jsem pustila první video, myslela jsem, že mi snad nervozitou upadnou ruce. Přes 50 lidí, kteří se nakonec na promítání ukázali, se mi však podařilo téměř okamžitě rozesmát a tak už to zůstalo až do konce. Moje první "přednáška" byla za mnou, další dvě mě ještě čekaly.

Standardní doplněk stravy každého správného conaře.
photo by Miro Mikšík

Úplnou náhodou, jak už to tak bývá, jsem se také připojila do hlasování za Nejlepší seriálovou smrt v ThroneConu. To ale nezahrnovalo obyčejné hlasování pomocí rukou, tak jako ve škole. Ne, to by bylo příliš jednoduché. Tady šlo o překřičení a dosažení vyššího skóre na hlukoměru. Nějakou dobu mi stačilo jsem obyčejně křičet, když ale šlo do tuhého, nasadila jsem svůj ječák. Kroužek lidí kolem mě rázem přišel o uši. Přesto, že se mi na chvíli podařilo pár kol ostatní ochromit, ani jeden z mých favoritů, kterým jsem jejich smrt tolik přála se nakonec na vítězné příčce neumístil.
Po všem tom křiku následoval Thomas, tentokrát s Co by kdyby v Bradavicích. Hodina smíchu a prasečinek, ať už z mysli Thomase, či posluchačů. Ti nejlepší pak byli odměňováni kondomy. A to bych nebyla já, kdybych si taky nechtěla jeden poctivě vysloužit. Ignorovala jsem rady svých přísedících kamarádek a řídila se vlastním srdcem. Svůj vypečený komentář si nechám pro sebe, ale mohu prozradit, že kondom jsem nakonec přece dostala.
Následovala další PotterParty, té jsem se však zúčastnit nemohla. Byl totiž přede mnou, nebo spíš před mojí spolubydlící nelehký úkol, natočit vlasy, abych druhý den mohla zrealizovat cosplay Queenie. Co říct, obě jsme z toho byli vyklepané, ale nakonec to dopadlo celkem dobře.

Základy Charlestonu,
to mi ještě vlasy jakž takž držely.
photo by Charlotte

V sobotu už "jen" stačilo sundat natáčky a všechny vlasy, pramínek po pramínku "zakousačkovat" (ano já vím, Rainbow, já a moje divná hantýrka) tak, aby z mých dlouhých vlasů zbyly jen kratičké kudrlinky. (A pak je všechny sundat a udělat to samé ještě jednou, protože jsem idiot..) A to vše jen proto, že přede mnou byl můj večerní, taneční workshop v kostýmu. Celý den jsem se tak snažila být na PotterFanu. (Když už ne proto, že by mě ten den dané přednášky nějak výrazně oslovily, tak proto, abych se náležitě předvedla.)(#staynarcis)
Z odpoledne bych vyzdvihla Kouzelnickou pantomimu. Do té jsem se sice nepřihlásila, bavila jsem se ale náramně. S Ginger jsme totiž už před pár týdny rozjely fanfic o dvou velice reálných, ne-fiktivních osobách a pantomima nám jen dodala další podklady. Celou hodinu jsme tak strávily shipováním Tomtrika (zasvěcení pochopí) a vymýšlením nejrůznějších možných scénářů, jakým směrem by se mohl příběh dále ubírat.
Jediné chvíle, kdy jsem opustila HP linii bylo odběhnutí na ThroneCon na Alles GoTe, kde se Pan Dan i Wizardy pěkně vyšvihli, jak mají Němčinu v malíčku. Celý sál se bavil tak dobře, až je to přivedlo na myšlenku přihlásit se do cosplay soutěže.
Pak už jsem poslušně odkráčela zpět na PotterFan. Sice hodinu před svým workshopem, ale alespoň jsem stihla jeden z nezapomenutelných večerníčků.
Poté nastala moje chvíle. Tři měsíce, dokonce i během maturity jsem se připravovala, sháněla písničky a pilně se učila charleston. Po jednom panáku zelené jsme s Jokerem v kostýmu Newta Scammandera zahájili náš workshop s názvem Lekce tance s Mlokem a Queenie.

Joker se činil, jak na pódiu, tak pod ním.
photo by Charlotte

Základy, všechno dobrý, lidi se chytali, písničky jely. A pak přišel twist. Doslova. Jediný krok a celý sál byl v háji. Zbytek dvouhodinovky jsme se je snažili přesvědčit, že to přeci není tak složité, jak to vypadá a že jsou i jednodušší kombinace. Ke konci jsme byli všichni neskutečně utahaní a ready přímo pod sprchu.
Mě ale čekala parta složená z HP larpařů, Patrika, Majdy a Péti, a s nimi vodnice před kinem.
Když nás omrzela vlezli jsme ještě na chvíli na PotterFan na Půlnoční kouzelné taneční, kde jsem s překvapením zjistila, že moji žáci z charlestonu, se umí i odvázat. (A že jsem na ně byla náležitě pyšná, jak jim to šlo.)

Po magickém večeru mě dostalo tvrdé nedělní ráno. Vstávala jsem celá rozlámaná a vyloženě se špatnou náladou. Celý den jsem se jen tak bezcílně potulovala.
Jedinými světlými body byla Tessina přednáška o fanficích a selfinsertu a Kvíz Věřte nevěřte na ThroneConu. Ten se obzvláště vyvedl, oba přednášející si vyhráli, jak s hudbou a prezentací, tak i s přednesem jako takovým. Jako někdo, kdo na Věřte nevěřte vyrostl, jsem musela smeknout. ("Je tento příběh pravdivý.... Nebo jsme si ho jen vymysleli? A netaháme vás náhodou za Malíček?")
Brog a jeho Nejujetější GoT fanfikce celému dni nasadily korunu. Během přednášky jsem se sice bavila, co mě ale přímo bolelo u srdce bylo Brogovo nazývání všech shipů (i těch hetero), nebo obecně smutu, zcela mylně slashem. Když jsem se mu na konci přednášky tuto malou chybu pokusila opatrně vysvětlit, zbytečně hrubě mě odbyl. Jako dlouholetá čtenářka mám toto území dobře probádané, ale jeho víra byla nezlomná. To byl hřebíček do rakve.
Nevím proč, no zkrátka jsem musela na chvíli pryč. A tak jsem zbytek večera strávila blouděním po celé Chotěboři s vydatným pláčem. Nakonec mě zachránil Joker. Ten měl po mém návratu zpět na území FF ujistil, že budu v pořádku a pro jistotu mě několikrát objal.

Následující den jsem se pokusila, alespoň částečně, oprostit od PotterFanu. Moje ráno nastartovala Bruxa a Módny trend menom Loki. Ta mi dala nejen mnoho typů na čtení (severská mytologie, moje láska), ale též mě rozesmála a potěšila, což jsem po předchozím večeru velmi potřebovala.
Další v pořadí byl Joker a jeho Těžký život záporáků, na který jsem se hrozně těšila. Když jsem dorazila do místnosti, byla nacpaná k prasknutí. Co naplat, musela jsem dopředu na VIP místečko, bohužel, to se mi krutě vymstilo. Svoje antré jsem zpestřila držkopádem, při kterém jsem si narazila nejen obě ruce a kolena, ale i tvář o rameno nevinného přísedícího. Nenechala jsem se však rozhodit a i tak si přednášku užila.
Na to navázala Affaia opět na PotterFanu s HP a Obřím nesmyslem, kde jsme hodinku polemizovali nad nedomyšlenostmi Rowlingové.
Dále jsem chtěla zůstat na Taneční profesorky McGonagallové a v klidu se pokochat připravovaným předtančením na závěrečnou PotterFan párty.... Patrik měl ale jiné plány a doslova mě vytáhl ze židle. A bylo to. Než jsem se stačila rozkoukat, už jsem byla ve skupině, co bude tancovat před plným sálem. (Sakra! A to jsem chtěla mít letos klid... Vždyť jsem zavrhla i Gleeky a jejich nacvičování. Že prý by to bylo moc stresu.) 

Thomas si vyzkoušel, jaké je to mít nasazený roztahovák.
photo from PotterFan

Díkybohu přišla Smrtijedská (pekelná) výzva a já mohla chvilku sledovat, jak se trápí někdo jiný. Na pódiu se děly strašné věci, které nemohu ani slovy popsat (Nika vám to převypráví z první ruky). My s Charliem jsme se ale mnohem více bavili komentováním, narážkami a možnými podklady pro náš nový fanfic Tomtrik. "Na co asi je ten igelit?", "Thomasi ty jsi sadista!" a roztahováky na pusu, to byly naše top momenty. Jeden takový roztahovák jsem si pak s Thomasovým svolením odnesla jako suvenýr. (To víte, vše se musí důkladně prozkoumat, než o tom budu psát.)
A jelikož jsme neměli dost, přesunuli jsme se s celou partou na Quidditch Pong Cup. Zde jsme toho sice moc nenahráli, bavili jsme se ale dál a to přímo královsky. Ani potom se nám nechtělo jít spát a tak jsme pokračovali dál s pitím i vodnicí až do brzkých ranních hodin.

V úterý jsem se sotva stihla probudit a rozkoukat a už jsem zase tancovala. Pravda, stěží jsem se hýbala, to však nebránilo choreografovi přidat nám milion nových kroků na předtančení. V této chvíli jsem začínala hořce litovat, do čeho jsem se to nechala zase uvrtat. (Doteď mi v hlavě, vedle Despacita, jede Celestina Warbeck s You stole my cauldron, na kterou jsme tančili.)
Zbytek dne jsem pak převážně řešila scénku na FF cosplay soutěž. Jak k té jsem se dostala? Dlouhý příběh...
Původně jsem byla přemlouvána, abych se zúčastnila jako Queenie, to jsem však zavrhla s tím, že by to bylo příliš náročné. Nikdy předtím jsem na cosplay soutěži nevystupovala a věděla jsem, že bych měla strašnou trému.

Havraspárští stojí při sobě, i proti mozkomorům.
photo by Miro Mikšík

Na FF mě ale odchytil Joker se zajímavým návrhem. Měla jsem se účastnit ve skupině jako Lenka Láskorádová. Se mnou pak ještě Péťa jako Hermiona a Sia jako náhodná bradavická studentka, Veronika jako mozkomor a Lucerna jako patronus.
Když jsme daly hlavy dohromady, vykoumaly jsme krátkou scénku a pak už jsme se mazaly přihlásit. Bylo nám jasné, že to nevyhrajeme, chtěly jsme se ale zapojit for the sake of it. Stálo to za to a já jsem ráda, že moje soutěžní poprvé bylo s touhle partou!

Středa aneb velké završení PotterFanu. Druhý den v Queenie a musím říct, že tentokrát jsem si jí mnohem víc užívala. Na Čí část těla to je? od Peth a Jokera jsem si postěžovala, když Charlie nepoznal "můj dekolt". (Kdo nezná Queenie negližé, jako by nežil.) Poté mi byla také od výherkyně kvízu darována Queenie klíčenka. (Tak moc jsem o ní básnila, až mi jí ta milá slečna dala! Sama od sebe! No považte, toto se jinde než na FF nevidí.)
A pak Wizardyho HP MOR, tedy Harry Potter a metody racionality, přednáška o tuším skvělé fanfikci, při které jsme se hodně nasmáli. (Mám takový dojem, že se mi bude líbit víc než originál Rowlingové.)
To už na mě začínala lézt nervozita, každou minutou se totiž blížila závěrečná párty u Pidlookého prasátka a s ní naše předtančení. Takže na pokoj a přezout (na jehlách swingovat opravdu neumím), jenže to by v půlce cesty nesmělo začít lejt, jak z konve. Naštěstí mi pomohl náhodný gentleman s deštníkem a doprovodil mě až na ubytko. (God bless!)
A konečně naše premiéra. Sice jsme pár věcí zblbli, ale na všechno jsem zapomněla hned, jak se pustila normální hudba a začalo se tančit. Tedy pustila jsem charleston a sama začala tančit. To mi ale bylo jedno, byla jsem tak ráda, že už zas vím, co s nohama a rukama, že jsem málem nezaznamenala, když se ke mě přidali další lidi. Nakonec jeli jeden a půl řady hezky podle mě, tak jako na workshopu. Nebýt mého neustálého odbíhání k přehrávači a nervozity z toho, co pustit, neměla bych k první hodině žádné výhrady.
Jak párty ale po focení (viz PotterFan album... a ano vypadám, že bych se nejraději šla někam natáhnout.)(což byla pravda) a tombole pokračovala dál, moje dobrá nálada mě opustila a úplně mě pohltil Depcon. Nejen, že jsem tak zbytek noci už moc netancovala, ale dokonce jsem odešla dřív, než byla párty rozpuštěna.

Vpravo dole jistě poznáváte moji čistě bílou tenisku.
(Ano, lze zde názorně vidět, jak moc jsem součástí party.)
A ne, naposledy, ta holka vlevo nejsem já, přestaňte jí chválit můj cosplay :D
selfie w/friends by Magda 

Čtvrteční ráno jsem začínala se stejnou depkou, se kterou jsem šla spát. Štěstí se na mě ale usmálo. Parta, která měla po ukončení PotterFanu odjet se rozhodla zůstat až do konce. Většinu odpoledne jsem tak strávila s nimi, poflakovaním se za Sokolovnou, popíjením doneseného pití a střílením z půjčeného luku. (Nebojte, ještě za střízliva!)
Večer jsem se konečně stavila i v kině a to na Rogue one. První část filmu jsem ještě spolu se svým bývalým vtipkovala a hláškovala, pak se ale dostavily vedlejší efekty alkoholu. Žádný incident díkybohu nebyl, jen bolest a motání hlavy mi zbytek snímku naprosto zkazilo. (Takže děcka, nepijte kyblíky před kinem!) Jak jsem vyšla z kina, měla jsem jasný kurz. Věděla jsem přesně, kde partu najdu a taky, že jsem ji našla. A tak pokračovaly kyblíky, tentokrát ne za Sokolovnou, ale přímo ve Vočích.

V pátek už jsem na depku neměla ani čas, začala totiž Star Wars linie a s ní můj poslední den FF.
Na Solastově (Ne)povedený Rogue one jsme podrobně rozebraly každé plus a mínus filmu. Na mém promítání CRACK videí jsem pak došla k závěru, že asi opravdu nemám tak špatný vkus a že se lidé mým vtipům nejspíš smějí doopravdy. Na to Tess se Zapomenutými SW scénáři, kde jsem se utvrdila v přesvědčení, že každý může být scénáristou/spisovatelem.
Pak už jen SW burza, ze které jsem si odnesla poslední suvenýr (Tak levně bych Kylíška jistě nikde jinde nesehnala!) a všechen program byl za mnou. Zbývalo zabalit, na pár momentů zaskočit do Vočí, posledního panáka, rozloučit se a tradá domů.

Kolem a kolem musím smutně poznamenat, že tohle bylo asi moje nejhorší FFko. Nemohli za to ani pořadatelé a nejspíš ani účastníci. Řekla bych, že letos jsem měla jen příliš velká očekávání, což je vždycky náběh na pořádné zklamání. I tak jsem ráda, že jsem jela, potkala pár nových lidí, pár dalších lépe poznala a především, že jsem zkusila spoustu nových věcí, kterých jsem se předtím tolik bála.

P.S.: Přiznejte se, kdo dočetl? Dlužím vám čokoládku. ★~(◡‿◕✿)