Girl power!
(Lesbian webcomics)

Their story

Kdo se v dnešní době nikdy nesetkal se slovem manga... Co ale taková manhua? Jestli jste o ní nikdy předtím neslyšeli, tak jste na tom stejně jako jsem byla já před Their story. Manhua je takový čínský ekvivalent mangy, který vznikl dokonce ještě před ní. Popularita manhuy však vzrostla až v pozdějších letech, proto není tak známá.
Tamen de Gushi, jak se komiks, o kterém dnes budeme mluvit, jmenuje v originále, je manhua vydávaná pouze přes internet. Jejím autorem je Tan Jiu a protože je psaná čínsky, nezbytný anglický překlad lze najít na této stránce.

Their story je příběh dvou středoškolaček. Pohodové, přátelské Sun Jing a trošku stydlivé a osamělé Qui Tong. Vyprávění začíná v době, kdy se Sun Jing pokouší Qui Tong oslovit. Přesto, že její první pokus končí fiaskem, ze kterého vyjde jako podivínka, se nakonec dívky spřátelí.
Bohužel Sun Jing by si přála, aby byla víc než jen kamarádka. Potom, co Qui Tong vyzná lásku, se celý jejich vztah zkomplikuje. Nesmělá Qui Tong je postavena před rozhodnutí, které nechce řešit. Sice má Sun Jing ráda, to že by s ní chodila si ale představit nedokáže.
Naše hlavní protagonistka je naštěstí odhodlaná změnit její pohled na věc, ať to stojí, co to stojí.

Their story je moc příjemný komiks pro každého fanouška, či fanynku mangy, především typu yuri. Je lehký, vtipný a především roztomilý, i když v rámci žánru maličko naivní. Doporučila bych jej především těm, kteří hledají jednoduchý, chytlavý příběh snadný k porozumění a nenáročný na čtení.


Always Human

Always Human je též web-komiks, na rozdíl od Their story ale nese rysy čistě evropských a amerických komiksů. Je o dost víc graficky propracovaný a také je k němu soundtrack složený z opravdu příjemných, až meditačních melodií. Místo humorných situací si užijete spíš jeho vizuální stránku. Tu má na starosti autorka, Ari aka walkingnorth, která vydává pravidelný update na WebToon.

Podobně jako u Their story, poznáváme první Sunati, dívku schopnou využívat vymožeností moderního světa - módů, která z zpovzdálí již několik měsíců obdivuje Austen, která je užívat nemůže.
Módy upravují, jak člověk vypadá a mohou mu i pomáhat v každodenním životě, například zvýšit jeho výdrž, nebo potlačovat alergické reakce organismu. Austen o tohle vše ale přichází díky příliš citlivému imunitnímu systému. Ten způsobuje, že její tělo odmítá nanoboty, kteří jsou k užívání módů nezbytní.
Obě dívky se po prvních pár trapných setkáních dají dohromady. Mají jedna druhou opravdu rády a touží se lépe poznat. Jejich rozdíly jim však kladou překážky do cesty za společným štěstím.

Always Human neřeší nerozhodnost dvou puberťaček, ale spíš úplně normální problémy, které mívá čas od času každý zdravý vztah. Spolu se Sunati a Austen tak čtenář prožívá, jaké to je snažit se takový vztah udržet.
Jak kvůli grafické stránce, tak i soundtracku bych tento kousek označila za lehce melancholický a celkově trochu náročnější. Není tak úplně pro každého čtenáře. Ti, kteří si ho přečtou, si však z celého zážitku odnesou mnohem komplexnější, ucelenější a hlavně hlubší a emocionálnější dojem.

The story of how I sat on the Wall of fame

Dildohradba The Wall of fame
Foto by Ivo Delltar Stružinský.
Rok uběhl skoro stejně rychle, jako když Usain Bolt sprintuje na Olympiádě a já se konečně dočkala. Po roce jsem zase mohla navštívit Festival Fantazie, událost roku pro fanoušky všeho druhu.

TV series tag

Dnešní bloggové menu: Malá fusion TAGu od Catherine Ribbon a Arvari.

Seriál, který máš rád/a, ale nikdo by to do tebe neřekl?
The Walking Dead. Obvykle lidi nesnáší ty patoky krve, ale mě to kupodivu nijak extra nevadí. (Vždyť je vidět, že je to kečup!)

Který ze seriálů tě nejvíc zaujal dějem?
Jak nejvíc zaujal dějem? Všechny seriály mě zajímají hlavně dějem! Dobře, "všichni za jednoho, jeden za všechny", Game of Thrones. Nikdy bych se nevydržela koukat na ty sprosťárny v prvních sériích, kdybych netoužila vědět, kdo si sedne na Železný trůn jako poslední.

Here she is, my darling, my cosplay, my Beth.
Se kterou postavou máš nejvíc společného?
To bude Beth Greene z The Walking Dead. (◕ω◕) I když se zdá, že by nás mohlo smrtelně zranit i šťouchnutí klacíkem, obě se dokážem se životem poprat. (A pak nás zabije naše vlastní blbost... Ups, spoiler.)

Kterou postavu obdivuješ?
Asi Clarke Griffin z The 100. Nemám jí ráda, ale i tak jí obdivuji. Rozhodovat v nelehkých situacích, dělat to, co se zdá být nelepší pro celou skupinu a nést plnou zodpovědnost za všechny chyby. To chce pořádný koule fakt kuráž.

Na jaký seriál si v poslední době začal/a koukat?
Nově vlastně nic moc. Spíš doháním staré resty. Ale mám v plánu dohnat druhou řadu Daredevila a Galavanta.
Během prázdnin bych jinak chtěla zkusit The Night Manager, Mr. Robot, Lucifer a možná, možná Outlander.

Kdyby ses mohl/a podívat na jeden nový seriál, který by to byl?
Moc, moc, moc bych si přála někde sehnat francouzký animák Miraculous Ladybug s českými titulky, nebo alespoň jeho anglický dabing. Vypadá tak nevinně a roztomile (což můžete vidět na obrázku vedle) (¬‿¬) a to je přesně něco, co bych mezi svými poměrně depresivními seriály docela uvítala.

Kdyby ses musel/a vzdát sledování jednoho seriálu, který by to byl?
Teen Wolf. Myslím, že jsem z něj maličko vyrostla a beztak už to není, co to bývalo.

Který seriál tě nejvíc překvapil?
London Spy. Prostě wow! Čekala jsem obyčejný, nestoudný slash, ale místo toho k tomu jsem dostala..... You know what, no spoilers, rather go watch it yourself, ok?

Guilty pleasure?
Pst, The Carrie Diaries jsem měla tak ráda, že jsem o něm dokonce napsala článek.. Ale nikomu ani muk!

Oblíbená seriálová dvojce?
Bellamy a Clarke z The 100! A taky FitzSimmons z Agents of S.H.I.E.L.D. a ještě samozřejmě Beth a Daryl z The Walking Dead.

Seriál, na který se můžeš dívat znovu a znovu?
Tady je konečně řada na sitcomy. Friends a Big Bang Theory by se určitě dělili o první místo.

Seriál, který miluješ, ale ostatní o něm nemají ani páru?
*looks at the pile* Which one?!
Nejhorší je to asi s Lie to me (česky překládáno jako Anatomie lži). Je to podle skutečné osoby a skutečných vědeckých poznatků. Docela dost jsem se z toho naučila a přitom je to vtipný, pěkný, jako Dr. House s tématikou vědy místo medicíny a méně díly.

Seriál, který moc nemusíš, ale ostatní ho milují?
Nesnáším Jak jsem poznal vaši matku. Klasický, hloupý, americký humor.

Máš crush na nějakou herečku?
Emily Kinney, která hraje Beth. Má moc hezký hlas a pěkně zpívá. Taky mám docela ráda představitelku Clarke, Elizu Taylor (o moc víc než její postavu) je to stejný geek jako já.
Ze všech nejvíc ale zbožňuju Gwendoline Christie (Brienne v GoT a taky Captain Phasma v nových Star Wars). Je rozkošná a nemusí přitom být ani malá, drobná a vůbec celá "z cukru". (She's beauty, she's grace, she will punch you in the face!)

Máš crush na nějakého herce?
↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Když se řekne slovo "sexy", kdo se ti vybaví?
No u mě je vždycky těžko říct, jestli spíš sexy, nebo cute, nějak se mi to prolíná, ale řekla bych Bellamy Blake. Postava i herec, Bob Morley, oba jsou moji miláčci už od prvních dílů The 100.

Vyjmenuj všechny seriály, na které koukáš.

Tak z těch, který sleduju pravidelně (nebo jsem prostě dokoukala do konce):
Agents of S.H.I.E.L.D., The 100, The Walking Dead, Game of Thrones, Daredevil, The Big Bang Theory, Teen Wolf, Sherlock, London Spy, Jessica Jones, Galavant, Heroes, Lie to me, Pushing Daisies, M.A.S.H., Friends a Red Dwarf.

A z těch, co jsem viděla jen nějakou část (a nejspíš je nikdy nedokoukám):
Doctor Who, Glee, Once Upon a Time, Once Upon a Time in Wonderland, Merlin, Arrow, Agent Carter, Being Human, Grey's Anatomy, The X-Files, Sleepy Hollow, Dr. House, Supernatural, Grimm, Eureka, Desperate Housewives, Almost Human a Charmed.

P.S.: Vyzývám kohokoliv, kdo jen bude mít čas a náladu!

Overwatch

Cheers love, the Cavalry's here! 
Ať už jste hardcore hráč, či nikoliv, možná jste si všimli, že začátkem května tohoto roku vydala společnost Blizzard (ano přesně ta, která stvořila fenomén World of Warcraft) novou hru. Overwatch, jak se tento kvíteček jmenuje, se ve své podstatě moc neliší od populárních her posledních několika let. Vlastně se dá přirovnat k League of Legends, či Dotě, jen s tím rozdílem, že tady si akci užijete z pohledu první osoby. (Nejblíže k Overwatch má však Team Fortress 2. Něteří tvrdí, že Overwatch jí dokonce zkopírovala... No, myslím, že to už je trochu přitažené za vlasy, ale posudek nechám na vás.) Čím to tedy, že mě Overwatch zaujala natolik, abych o ní napsala článek, ptáte se? Nebojte, já vám to hned řeknu.

Paint with all the colors of the wind

O Overwatch jsem se dozvěděla díky výběru YouTube. Tam totiž ví, jak moc zbožňuju animace a podstrčili mi Overwatch Cinematic Trailer. Nebylo divu, že i to samotné postačilo, abych se chytila na udičku. Animované "kraťasy" mě pak už jen utvrdili v přesvědčení, že si Overwatch zamiluju.
Ani tak jsem se ale kompletně nezbavila toho vlezlého hlásku vzadu v hlavě, který mi neoblomě podstrkoval, že všechny upoutávky jsou jen pozlátko, a že hra bude nejspíš úplně jiná. O pár týdnů později, když hra konečně vyšla a já si mohla prohlédnout, jak vypadá gameplay, mě ale okamžitě všechny obavy přešly.
Stejně tak jako filmová kvalita animace trailerů a shortů, byla i herní grafika naprosto špičková. Postavy hravě konkurují svým cinematic verzím a ani herní prostředí nezůstává pozadu. Mapa totiž na akce hráčů reaguje. (A tím nemyslím, že se vás bude pokoušet sežrat, když omylem vrazíte do stromu.) Je to v celku logické. Narazíte do zdi? Zůstane tam ďuzna. Sejmete zábradlí? Všade kolem se rozletí plaňky. Vystřelíte na zvony? Zazvoní. It may not seem as much, ale když hrajete first person shooter, možná po čase oceníte, že je na mapách, na co koukat, i když zrovna nepálíte po nepříteli.

Elementary, my dear Watson!
Hra sama o sobě není zas tak těžká. Nebo alespoň ne do té míry, že by vás okamžitě po spuštění zahltila informacemi. Díky tomu hned ze začátku neodradí amatérské hráče.
(I když o amatérech bych měla mluvit s rezervou. Když jsem u kamarádky hru prvně spustila, měla jsem vážné potíže naučit se v ní správně chodit. A to nemyslím obrazně. Mých prvních deset úmrtí zahrnovalo můj obličej ve zdi.)
Pro mnohé, příliš ambiciózní, hráče přichází nerozlousknutelný oříšek až ve chvíli, kdy se chtějí opravdu ponořit do hry. Základem totiž není zabít, co nejvíc nepřátel, ale být týmový hráč a umět se správně přizpůsobit situaci.

You change your mind like a girl changes clothes
No biggie! Co je jinde na obtíž, může být v Overwatch klíčová výhoda.
Hra má 21 hrdinů rozdělených do čtyř kategorií. Pokud hráč cítí, že postava, za kterou hraje daný match, není při dané situaci plně využitá, či by jeho team potřeboval něco trošku jiného, má možnost ji kdykoliv během hry změnit.

Legolas what do your elf ears hear?
S pokročilejší herní strategií přicházejí na řadu i sluchové vjemy. Jak se jednou naučíte, kterak zní ta či ona ultimate, budete už vždycky vědět, co vám v příštích vteřinách čeká. I kdybyste byli slepí.
(You hear "Fire in the hall."? Spread so you won't be an easy team kill. "The justice rains from above"? Look up at the sky and shoot that Pharah down. Weird japanese nonsense? You better dodge the incoming dragon.)

Takže to máme grafiku jak od Disneyho, sluchátka, která pro jednou nebudou úplně zbytečná a celkově zábavnou hru, která přitom není až tak náročná... Má tedy Overwatch také nějaké mínus? Bohužel ano.
Všechno to úžasné si totiž vyžádalo svoji daň. Pro každého s obyčejným, nehráčským notebookem bez grafické karty a super výkonného procesoru se Overwatch stává nepoužitelnou. Takže pokud nemáte zrovna plné prasátko a nevíte, na co bouchnout těch třicet tisíc v něm, nezbude vám než si zahrát u přátel, tak jako já. ¯\_(ツ)_/¯
With this I bid you my farewell... And kids..? 
You know, the world could always use more heroes.

The story of how I met my (hopefully) future colleagues


Pokud jste alespoň trošku "cálklí", tím stejným způsobem jako já, určitě znáte Pevnost. Fantastický fantazácký časopis plný recenzí podobně jako tenhle blog. (Jen o podstatný kus lepších a propracovanějších...) 
Pevnost se pro mě během posledních čtyř let (lehce nepravidelného) čtení stala takovým snem do budoucna. Tedy, lépe řečeno... K mým mnoha jiným, velkým snům, vedle dokončení a publikování vlastní knihy a přestěhování se do Kanady, přibylo také, že bych jednou chtěla patřit do Pevnostního týmu.
Někdy ale bývá celkem obtížné snít o něčem, o čem nemáte moc informací.
A to se pro mě mělo brzo změnit.

Foto viz pevnostní FB.
12.5. oficiálně začal Svět knihy 2016 a jak už je zvykem, měl být plný přednášek. K mému překvapení, byla Jak se stát redaktorem a získat bohatství a slávu jednou z nich.
Nehledíc napravo, nalevo, ignorujíc školní výlet, vydala jsem se vstříc osudu. Praha, Holešovické výstaviště, celý Svět knihy, všechno to kolem mě prosvištělo rychlostí světla, že zbyla jen rozmazaná šmouha. Celou cestu jsem myslela na jediné..
Na co se můžu a na co bych se určitě měla zeptat?
Prvním úkolem bylo najít Pevnostní stánek a hned vedle přednáškový salonek, což se ukázalo být naprosto triviální, i navzdory rozměrům akce. Chvíli potom, co jsem se usadila na místo, dorazil i pevnostní tým, byť v neúplném složení, a mohlo se začít.
Foto by (pokud se nepletu) Daniel Storch - viz pevnostní FB.
Abych tu nemusela převyprávět celou hodinu povídání, přednáška se týkala hlavně postupu při vytváření časopisu, které se ale nijak diametrálně nelišilo od tvorby článku na blog, (snad jen s rozdílem, že já tu nemusím řešit reklamy-inzerci) takže jsem moc překvapená ani nebyla.
Úplně novou informací se pak ukázala být skutečnost, že pevnostní tým nemá žádnou pevnou kancelář a že jsou zvyklí si hlavně mailovat a telefonovat. (Což je snem snad každého pisálka... Nebo alespoň můj rozhodně.)(Nechápejte mě špatně, ale pracovat z domova a ven vycházet jen když dojde Nutella..? Sounds like paradise to me.)
Pak přišel čas na dotazy a mojí "chvilku slávy".
Ze všech otázek jsem vybrala tu, co mě pálila nejvíc.
Co musí člověk udělat, aby pro vás mohl psát? 
Odpovězeno mi bylo sice krátce, zato věcně. Stačí napsat e-mail, říct, co konkrétně byste chtěli pro Pevnost napsat - recenzi, povídku, téma článku - a dohodnout se.
Jestli jednou seberu všechnu svojí odvahu a kuráž a tohle opravdu udělám, to je teprve ve hvězdách (a na momentálním stavu ega, které by možné odmítnutí taky nemuselo přežít).. I tak jsem ale nadmíru spokojená. Dostala jsem možnost na vlastní oči vidět, s kým bych měla jednat, a s kým bych případně mohla pracovat a to už je přece jeden napůl splněný sen!
Hasta la vista, kids.
Follow